chorobách spojených s poškozením funkce imunitního systému,
chronickém únavovém syndromu,
léčbě a prevenci virových onemocnění (chřipky),
chronických infekcích horních cest dýchacích, astmatu, sinusitidě,
virových infekcích (vč. boreliózy, Herpes zoster, Herpes simplex i HIV),
artritidách,
bolestech končetin,
léčbě kapavky a úplavice a pro zlepšení metabolizmu ledvin,
jako antioxidant.
Pití odvarů z Vilcacory zlepšuje stav cév, zabraňuje vzniku krevních trombů a tím předchází srdečnímu infarktu a mozkové mrtvici.
Některé alkaloidy zlepšují paměť, v případech amnézie způsobené cholinergní dysfunkcí
KRÁTKÝ POPIS ROSTLINY A VÝSKYT
Vilcacora - Uncaria tomentosa je jednou z nejpopulárnějších amazonských rostlin, která vzbudila zájem vědců z celého světa. Roste v tropických lesích Amazonie. Je to světle hnědá popínavá rostlina, nazývaná liánou, dosahujici výšky 15 metrů. U násady každého páru listů se nacházejí zahnuté trny, připomínající drápky které rostlina používá k přichycení se ke stromům. Její listy jsou řapíkaté a na spodní straně pokryté jemným chmýřím. Má nažloutlé květy, které se shromažďují ve shlucích. Oblast jejího výskytu se nachází ve střední oblasti amazonské peruánské džungle, v nadmořské výšce 200 až 800 metrů, v provincich Chanchamayo, Satipo, Oxapampa, Elbow of Pozuzo, jakož i v údolí řek Pichis, Palcazy a Pachitea.
VÍCE INFORMACÍ
Vědecké jméno V Peru je Vilcacora známá jako Uňa de gato, v anglicky mluvícím světě jako Cat´s claw. Název vilcacora pochází z jednoho indiánského kmene a byl rozšířen v Evropě jako komerční teprve koncem 90-tých let. A jakou historii má její latinský název a co znamená?
Rostlina byla popsána švýcarským botanikem Agustinem Pyramem v roce 1830 pod názvem Uncaria tomentosa. Uncaria pochází z latinského slova Uncus, což znamená „háček“ a týká se háčků (a tedy kočičích drápů) vytvořených na větvích a které používají popínavé rostliny k přichycení ke stromům. Zatímco Tomentosa v latině znamená „chlupatý“.
Trochu historie Pro své vlastnosti byla Vilcacora považována Indiány Yáneshas a Ashaninkas za svatou rostlinu. O jejím působení hovoří mnoho indiánských legend. K léčbě široké škály zdravotních problémů byla používána po více než 2000 let, ale mimo Jižní Ameriku byla neznámá. Teprve od 70tých let se stala objektem zájmu vědců v Peru, Rakousku, Německu, Anglii, Maďarsku a Itálii. Velkou zásluhu na tom má polský misionář páter Edmund Szeliga, v roce 2005 zesnulý velký znalec a nestror peruánské fytoterapie. Výzkumy vědeckých pracovišť a renomovaných laboratoří dodnes odkrývají její neuvěřitelné přínosy pro organismus, jako je léčba žaludečních problémů, rakovina, Alzheimerova choroba, artritida, cukrovka, lupus, herpes a dokonce menstruační nepravidelnosti a syndrom chronické únavy. Díky Vilcacoře došlo a stále dochází k uzdravení nebo zmírnění různých obtíží u mnoha osob a proto se jí dnes říká také “Všelék”.
Jako léčivé se používaji listy ale hlavně vnitřní část kůry, která obsahuje všechny potřebné složky. Vnější kůra je odpadem. Někdy je však bohužel drobně rozmělněná nabízena jako kůra vnitřní. Kombinace alkaloidů obsažených ve vnitřní části kůry z ní činí neobyčejně účinný prostředek o širokém spektru působení. Mezi účinné látky obsažené v kořeni a kůře této léčivé rostliny patří indolové a oxindolové alkaloidy, glykosidy, polyfenoly, terpeny a steroidy. Díky těmto složkám má kočičí dráp analgetický, antioxidačni, protirakovinový, protizánětlivý, antivirový, imunostimulační, antikoagulační, antifungální, kardioprotektivní, antidiabetický, hojivý, antialergický a dokonce i antikoncepční účinek.
Vilcacora je v popředí zájmu z hlediska vlivu na zhoubné novotvary. Obsažené látky zvyšují fagocytózu a mohou mít taktéž antimutagenní účinky. Existují předběžné zprávy o tom, že indukují apoptózu a inhibují proliferaci leukemických buněk a buněk lymfomu, aniž by byly cytotoxické vůči normálním buňkám. Blahodárně působí na kardiovaskulární systém - zvyšují dilataci periferních krevních cév, snižují srdeční frekvenci a do jisté míry rovněž hladinu "špatného" cholesterolu. Pro své protizánětlivé vlastnosti se Vilcacora doporučuje při léčbě osteoartritidy.
Účinky Vilcacory V odborných článcích lze najít tolik terapeutických použití, že vilcacora daleko převyšuje takové botanické přípravky, jako je echinacea, astragalus, sibiřský ženšen a dokonce i houby Reishi a Shiitake.
Povzbuzuje celkovou imunitu
Jedinečné alkaloidy obsažené ve Vilcacoře obecně zlepšují imunitní systém. Mají výrazný vliv na schopnost bílých krvinek pohlcovat a trávit škodlivé mikroorganismy a cizí látky. Snižuje bolest a zánět způsobený osteoartrózou
Protizánětlivé přínosy při léčbě artritidy, revmatismu, burzitidy a dny se v žádné jiné léčivé rostlině v takovém množství nenacházejí.
Její zázračné účinky při léčbě artritidy mohou být částečně způsobeny její schopností čistit zažívací trakt a pomáhat při odstraňování toxinů z těla.
Pomáhá při bolestech kloubů a zánětechy, jakož i při chronické únavě, alergii, imunitní nedostatečností a vážným stavem spojeným s poruchami propustnosti střeva (syndrom perforovaného střeva a přetížení toxinem). Působí jako antioxidant a chrání buňky před poškozením volnými radikály (molekulami, které způsobují stárnutí, před ničením buněk).
Inhibuje agregaci destiček a trombózu
Ryncophylin, alkaloid nalezený v Uncaria tomentosa, byl studován na Šanghajské vysoké škole tradiční čínské medicíny. Provedenými testy in vitro byly kontrolovány jejich inhibiční kapacity v agregaci destiček a trombóze. V závěrech pak byla navržena konzumace vilcacory k prevenci mrtvic a snížení rizika srdečních záchvatů, stejně jako k regulaci krevního tlaku, inhibici plaků v arteriálních stěnách a tvorbě krevních sraženin.
Shrneme-li dosavadní výsledky výzkumů, pak prokázaly, že Vilcacora díky svému složení brzdí rozvoj rakovinových buněk a stimuluje imunitní systém. Má i vlastnosti protizánětlivé, antivirové, antibakteriální a antioxidační. Pozitivně působí na centrální nervový systém, pomáhá při léčbě oběhových chorob, snižuje hladinu cholesterolu a působí očistně. Chrání sliznice trávícího traktu a pomáhá při léčbě žaludečních vředů. Má dobrý vliv na peristaltiku střev a žlučových cest.
Vilcacora byla v posledních letech podrobena rozsáhlým výzkumům a preparáty z ní jsou zaregistrovány na trhu v mnoha zemích. Obsahuje biologicky aktivní substance, které mají účinky protirakovinové, antioxidační, protivirové, protizánětlivé, působí na aktivaci buněk imunitního systému.
Vilcacora snižuje riziko akutních záchvatů ischemické choroby srdeční a vytváření krevních trombů. Je zvlášť doporučována kuřákům neboť s močí odvádí z organizmu karcinogenní látky obsažené v cigaretovém kouři. Vně se používá ve formě obkladů v případech zánětů pokožky a alergických reakcí.
ZPŮSOB POUŽITÍ A NEJČASTĚJŠÍ DÁVKOVÁNÍ
3–10 g (1 rovná nebo plná lžíce) kůry zalít necelým 1 litrem studené vody (množství vody se odpaří) a od chvíle dosažení varu vařit na malém ohni 20 minut. Odcedit. Pít vlahé, 3x denně sklenku, jednu hodinu před nebo po jídle.
UPOZORNĚNÍ
Přestože při klinických studiích nebyly dosud prokázány žádné nežádoucí vedlejší účinky Vilcacory, nedoporučuje se podávat dětem do 3 let, těhotným a kojícím ženám, osobám po transplantaci nebo před plánovanou transplantací orgánů.
Často se nesprávně uvádí " čaj Vilcacora" - vždy se jedná o odvar, připravený dvacetiminutovým varem. Při nákupu Vilcacory je třeba dávat pozor na to, zda se jedná o vnitřní, tedy aktivní nebo vnější částí kůry, tedy o odpad.
ZAJÍMAVOSTI Sláva Vilcacory, respektive Uňa de gato, v Peru sahá až do dávných časů Inků, kteří ji užívali k léčení mnoha nemocí a scházeli pro ni z And do džungle. Podle dávné legendy se o její objev zasloužil bojovník kmene Ashaninka, který se těžce raněn prodíral amazonskou džunglí. Slabý a k smrti unavený padl na zem a čekal na svůj konec. Ale náhle spatřil amazonského tygra - Otorongo, který svými drápy a ostrými zuby rozdíral silnou liánu a pil vytékající šťávu. Po vypití, s ohromnou silou vyskočil a ulovil srnu. Raněný se se zbytkem sil doplazil k té samé liáně, napil se šťávy a hned se mu vrátila jeho síla. Udiven uviděl, že z liány vyrůstají "drápy", podobné tygřím….. Díky této legendě se rozšířil i název Uncaria tomentosa jako "Uňa de gato", Cat"s Claw", "Kočičí dráp".
ZDROJ
Plantas Medicinales Nativas del Peru, PALACIOS VACCARO W.J., Concytec, Lima, Perú, 1997, ISBN 9972-50-002-1
Sesenta Plantas medicinales de la Amazonía Peruana, DESMARCHELIER C., WITTING SCHAUS F., eBio2000, Lima, Perú, 2000,
Amazonian Ethnobotanical Dictionary, DUKE A.J., VASQUEZ R., C.R.C. Press, Boca Raton, USA, 1994,
Manual de fitoterapia, LOPEZ VILLAR M., VARGAS VILLAVICENCIO O., Programa Nacional de Medicina Complementaria del Seguro Social de Salud - EsSalud, Lima, Perú,
Herbal secrets of the rainforest , TAYLOR L. , Prima Health a division of Prima publishing, CA, USA, 1998,
Drogen, Pfeilgift und Indianermedizin, WOLTERS B.,Urs Freund Verlag, Greifenberg, Germany, 1994,
LIDIA OBREGÓN VILCHES L.,E., Uńa de Gato - Cat´s claw, Instituto de fitoterapia americano, 3era Edición, 1997,
Salud para todos, LACANZE D., ALEXIADES M., Fenamed, Madre de Dios, CBC – Centro de Estudios Regionales Andinos «Bartolomé de Las Casas», Cuzco, Perú, 1995,
The Healing Forest, SCHULTES E.R., RAFFAUF R.F., DioscoridesPress, Portland (OR), USA, 1992
Uńa de Gato, LOPEZ VINATEA L.,A., Colegio de ingenieros del Perú, Iquitos, Perú, 2001
Uńa de Gato - Ensayos clinicos, DELGADO SILVA H., Hospital Apoyo Iquitos&Facultad de Farmacia y Bioquimica U.N.A.P., Iquitos, Perú, 2001
Uncaria 2001, 1era Reunión Internacional del Género Uncaria "Uńa de Gato", Iquitos, Perú, 2001
Vocabulario de los nombres vulgares de flora peruana, SOUKUP J. SDB, Editoria Salesiana, Lima, Perú, 1975
